Program ADS do Evropy

  1. Stejné podmínky pro všechny agrárníky a podpora živočišné výroby

  2. Potravinová soběstačnost podporou regionálních potravin

  3. Jednotná kvalita potravin v EU a kontroly jejich dovozu

  4. Rovné podmínky pro podnikatele EU

  5. Jasnou zahraniční politiku s cílem bezpečnosti v Evropě

  6. Racionální využívání Evropských fondů a dotací

 

 Téměř 40 % rozpočtu Evropské Unie (dále jen „EU“) tvoří rozpočet pro agrární sektor a rozvoj venkova. Proto je našim hlavním zaměřením a klíčovým cílem agrární politika EU a vliv na rozdělení této části Evropského rozpočtu. Rovné podmínky pro české i ostatní agrárníky, nediskriminační politika EU. Prostě jasná společná zemědělská politika pro všechny, východ, střed i západ Evropy. Proto by 40 % českých europoslanců mělo být agrárníky, kteří dané věci rozumí, a ne zasloužilí nebo často vysloužilí a vyšeptalí politici. 

   Hlavní myšlenkou ADS pro EU je motto, na kterém byla založena Evropská spolupráce, a od něhož se v poslední době Bruselská politika tak vzdaluje. 

„JEDNOTA V ROZMANITOSTI“(„United in diversity“). To platilo v dobách našeho vstupu do EU a Evropa se k němu musí vrátit, aby přežila těžké časy a zamezila všem odstředivým tendencím. Rozmanitost regionů, různé kultury, zvyky, tradice, to je to, co dělá Evropu silnou a bohatou nejen životní úrovní, ale i kulturně a sociálně. Snaha o unifikaci a potlačování především rozmanitosti regionálních kultur a společenství, je právě tou cestou do pekla. 

  Rybáři a myslivci v ČR nesmí žít v nejistotě, že jim nějaký bruselský úředník bude chtít zakázat broky a olůvka, naprostý nesmysl. Tomu my budeme bránit. Myslivci pak v nejistotě, zda budou moci používat nože a střelné zbraně na přemnoženou lesní zvěř.

 Včelaři, regionální producenti kvalitního českého medu, nesmí být vystavováni nekalé konkurenci v podobě dovozu medu pochybné kvality. Tomu chceme v Evropském Parlamentu účinně bránit.

  Farmáři a zemědělci, tedy ti, co vyrábí potraviny, nesmí být rovněž vystaveni nekalé konkurenci v podobě dovozů extrémně levných komodit štědře dotovaných v jejich domovských zemích a hrát si tím na společný evropský trh. Přísně definovat aktivního a opravdového zemědělce a toho podporovat. 

  Evropská Unie od svého založení byla a dosud je myšlenkou, která spojovala a spojuje Evropu a přinesla mír. Je třeba o ni pečovat, ale také měnit tak, aby nesloužila jen Bruselským úředníkům a politikům odtrženým od reality svých regionů, ale sloužila všem jejím občanům od Atlantiku až po Černé moře. 

  Evropa musí být jednotná ve svých hodnotách a myšlenkách v pohledu na svět. Jednotný trh, volný pohyb osob, zboží a služeb, rovné podmínky pro všechny země, právní stát a vymahatelnost práva. To jsou hodnoty, na kterých Evropa má a musí stát. Nesmí sklouzávat do snah řídit vše z Bruselu a potlačovat rozmanitost regionů a kultur. Toho se dá dosáhnout přirozenou cestou právě volným pohybem lidí po celém jednotném trhu a není třeba k tomu přijímat centrální nařízení Bruselské administrativy. V přírodě platí pravidlo, že si vždy pomůže sama. I jednotná Evropa potřebuje tuto volnost a svobodu, život si cestu vždy najde i bez úředníků.

 

Náš program do Evropského Parlamentu detailně:

1. Stejné podmínky pro všechny agrárníky v celé EU a cílená podpora živočišné výroby v ČR

Podmínky a systém dotací musí všude platit stejně, po celé EU. Dnes tomu tak není. V jedné části Evropy jsou obrovské dotace na jednu komoditu, a v jiné ne. Pak se tato komodita převáží tisíce kilometrů z jedné části do druhé, naprostý nesmysl. Navíc v období našeho vstupu do EU měli zemědělci v bývalých 15 zemích, tzv. EU 15, jiný systém i výši podpor a dotací, naše byly na úrovni asi 25%. Vedlo to k tomu, že v nových zemích byla například potlačována živočišná produkce a západní země nás dnes zaváží svými agrárními přebytky. Navíc systém zavedení především tzv. „plateb na hektar“, byl pro naši krajinu a hlavně živočišnou výrobu devastující. Západní země podporují produkci potravin, zachování vyrovnaného zemědělství mezi rostlinnou a živočišnou výrobou, ten se měří poměrem VDJ/ha, tedy počet zvířat na jeden hektar. V roce 1990 jsme měli poměr asi 1, tedy zjednodušeně u nás byla „na jeden hektar jedna kráva“. Dnes je tento poměr asi 0,3. Tedy došlo k poklesu počtu zvířat více než o 2/3. Zatímco Němci měli v roce 1990 také poměr 1, mají ho i dnes. Nizozemci pak dokonce 1,7. To není jen pro to, že mají rádi zvířata, má to naprosto zásadní vliv na životní prostředí, sucho a lokální záplavy. Produkují totiž dostatek organické hmoty z těchto zvířat (přírodní statková hnojiva), která pak vyváží na pole, zaorávají a udržují tím půdu živou, životaschopnou, plodnou. Do této půdy se pak při deštích vsakuje voda a zadržuje tuto vodu v krajině a doplňují spodní vody. Při horkých letních dnech pak pole tak rychle nevysychají, udržují vláhu jsou-li navíc vhodně pokryty zelenou hmotou, vojtěškou, jetelem apod. Tato zelená hmota na polích slouží jako krmivo pro hospodářská zvířata. To je přesně ten koloběh správné zemědělské praxe. Zemědělství bez zvířat je jako tělo bez života, cesta do sucha bez vody, cesta k závislosti na dovozu potravin. 

2. Návrat k potravinové soběstačnosti České republiky, podpora výroby českých regionálních potravin

Dnes dovážíme skoro 50% potravin, to nikdy nebylo a je to tristní výsledek posledních 30 let. Obchodní bilance agrárního sektoru byla v roce 2018 rekordní, -40 mld. Kč. Prostě širé rodné lány bez zvířat je výsledek rozvoje českého zemědělství v posledních letech. Smutná zpráva pro ty, co chtějí domácí produkci, české národní či regionální potraviny. Tak, jak je tomu v západních zemích, tam je podpora regionální produkce obrovská, u nás téměř žádná. Vše je složité, komplikované a stát to nepodporuje, ačkoliv na to jsou v EU programy. Toto chceme prosadit v EU pro české regionální producenty.

3. Jednotná kvalita potravin v celé EU a tvrdá kontrola dovozu závadných potravin již na hranicích s rizikovými státy

Česká zemědělská prvovýroba je jedna z nejkvalitnějších v celé EU. Je to dáno precizně vypracovaným systémem kvality u všech farmářů a zemědělců. Následné zpracování u českých zpracovatelů je opět na nejvyšší úrovni v celé EU. Kvalita prvovýroby a následné zpracování má u nás staletou tradici již od dob vzniku Československa, a to nejen v předválečném období, ale i po válce. Tak tomu ale není u některých našich nejbližších sousedů, ale nejen tam. Když jednotný trh, pak jednotná kvalita a žádné dvojí potraviny pro západ a východ EU. 

4. Rovné podmínky pro všechny podnikatele v celé EU, investiční pobídky musí být rovné pro zahraniční i domácí investory

Všichni podnikatelé v EU musí mít rovné podmínky v přístupu na jednotlivé trhy, nesmí být diskriminováni. Mezi tyto diskriminace patří i různé typy dotací, kdy jeden podnikatel pobídku/dotaci dostane a jiný ve stejném oboru ne. Tato praxe vede nejen k pokřivování trhu, ale především ke korupci a klientelismu. 

5. Zahraniční politika EU musí být jasná a srozumitelná, hlavním cílem musí být bezpečnost v Evropě a její obrana

Každá země v EU by měla mít svoji vlastní, standardní zahraniční politiku se všemi specifiky a odlišnostmi vycházející z její geopolitické situace a své historické zkušenosti. V klíčových, globálních aspektech, by však mělo docházet ke vzájemné koordinaci klíčových kroků. Jsme proti tzv. „jednomu Evropskému ministru zahraničí“. Evropa není USA, Evropa musí vždy vycházet ze svých historických zkušeností a přihlížet ke svým regionálním zájmům. S tím úzce souvisí i bezpečnost Evropy. Některé státy mají prostě k bezpečnostním rizikům, především zvýšené migraci ze třetích zemí, jiný postoj. Některé země měly své kolonie, a proto i jinak přistupují k imigraci ze zemí jim jazykově blízkých. V tom je Západní Evropa jiná než Evropa střední a východní. Na principu tzv. přerozdělovacích kvót bylo jasně vidět, že prostě některé principy zahraniční politiky a pomoci musí být jiné, protože vycházejí z naprosto odlišné historické zkušenosti. 

6. Racionální využívání Evropských fondů a dotací na smysluplné programy

Je naprosto evidentní, že Evropské fondy a dotace neustále rostou a již neodpovídají potřebám jednotlivých států. Centrální programy vypisované z Bruselu nemají smysl, je třeba, aby národní státy měly pravomoc do těchto programů mluvit a přizpůsobovat si je pro své potřeby.